Slavnost křesťanské dospělosti

Jedno slunečné nedělní dopoledne května roku 2007 se stalo vyjímečným až do konce života pro bezmála sedmdesát farníků z Blatnice a Blatničky; to dopoledne totiž přijali na kopci Svatého Antonína svátost biřmování a s ní započali novou etapu svého duchovního života.

Ta krásná mše na předčasně postaveném pódiu za účasti biskupa byla ovšem pouhou špičkou ledovce nebo chcete-li třešničkou na dortu, i když velmi chutnou. Svátost biřmování byla vyvrcholením ročního přípravného kurzu sestávajícího se ze skupinových schůzek, přednášek vedených otcem Zdeňkem i mnoha zajímavými hosty (jak z laických, tak z církevních kruhů), kterého se všichni budoucí biřmovanci poctivě účastnili. V průběhu roku jsme prodělali rozděleni na tři turnusy duchovní obnovu; každá skupina na jiném místě. Když konečně přišel ten dlouho očekávaný den, shledal jsem své pocity rozporuplnými a věřím, že se tak cítili i mnozí jiní – na jednu stranu jsem si pomyslně oddychnul, na straně druhé jsem už neměl na co se ,,těšit‘‘. Biřmování je významná věc a jako mnoho jiných událostí je to vzpomínka na celý život, tím vzácnější, že ji prožijete pouze jednou.

Každopádně – vraťme se k samotnému obřadu. Chmury z deštivého počasí byly zažehnány a oblohu našeho biřmovacího dne nehyzdil jediný mráček, ačkoliv by se mnoha krojovaným a zejména těm, co stáli strategicky na slunečné straně, bezpochyby hodil (jako třeba mě). Když otec říkal, že počasí je objednané, tak jsem mu nevěřil, no očividně má konexe někde hodně nahoře...

Úderem desáté hodiny započala mše, kterou sloužil biskup Hrdlička udělující nám svátost biřmování. Vše dostalo rázem slavnostnější nádech (tím nechci nijak urazit standardní obřady, ale biskupská hůl je prostě hůl) a i krojovaní v první řadě trochu ožili. Začátek mše uplynul v poklidu a na řadu přišlo kázání, zde bych chtěl pochválit biskupovu oceněníhodnou vervu s kterou přečetl naše dopisy a ještě se k nim stihl i vyjádřit.

Hlavní událostí dne ovšem bylo seslání Ducha svatého na naše hlavy a do našich srdcí. To se symbolicky realizuje pomocí křižmy a znamení kříže s provoláním našeho nového biřmovacího jména. Každý se v tom momentě cítil určitě jinak, já za sebe mohu prohlásit – ano bylo to krásné a zároveň nepopsatelné. Pak následovalo přijímání a mše byla zakončena krásným požehnáním. Jedinou chybičkou může být opomenutí posvěcení biřmovacích předmětů, nicméně kdo je bez viny, nechť hodí kamenem.

Šťastně biřmovaní jedinci se poté (po mnoha foceních) rozešli domů slavit v rodinném kruhu či večer s přáteli v blízkém podniku. Ačkoliv si to mnozí neuvědomují je přijetí této svátosti skutečným milníkem v životě křesťana. Spolu s dary Ducha svatého se životem protlouká hned o poznání snáze, záleží pouze na tom, jak je jednotliví lidé využijí, doufejme, že těch skoro sedmdesát perspektivních lidí, kteří ji přijali jednoho slunečného dopoledne na toto nikdy nezapomene a dokáže ze štědrosti nám darované vytěžit maximum.

Zbývá jen popřát všem již biřmovaným mnoho duševní síly do dalšího života a těm, kteří budou v naší farnosti za několik let biřmovaní po nás, aby pokořili tuto výzvu ještě lépe než jsme dokázali my.

 Jakub Gazárek