Dějiny poutního kostela Sv. Antonína Paduánského

Stavba kaple.
Rozšíření kaple
Zrušení kostela.
Opravy a otevření kaple.

Stavba kaple.

Na nejzápadnějším výběžku Bílých Karpat 350 m.n.m., upoutá pozornost mnohých, kteří kolem cestují, malebný pohled na poutní kostel sv. Antonína Paduánského na Blatnické hoře. Neméně krásný je také pohled od kaple do širošírého kraje. Mnohý z návštěvníků s opravdovým zaujetím se táže po původu, vzniku kaple i historii kraje, jehož krásou je zaujat.

"Co zavdalo příčinu k vystavění kaple té, nelze (přesně) určiti, ale kopec tu byl snad již v předhistorických dobách okolnímu obyvatelstvu důležitým. Proslulý archeolog Dr. Jindřich Wankel navštívil v r.1889 zde v Blatnici svého přítele a v letech 1870 až 1885 spolupracovníka u věcech archeologických a lidopisných, faráře a děkana Mořice Růžičku, ohlédal kopec Svatého Antonína a ... podal odborný výklad." Farní kronika str.126. Stručně shrnuto: Místo ve kterém žijeme je historicky velmi důležité. Je však prokázáno archelogicky i doměnkami, že osada Blatnice v 8. století jako Slovanská osada již existovala a její existencí byl vytvořen předpoklad pro vznik útočištného hradiště na Blatnicí. Aby jsme se mohli věnovat vzniku kaple sv.Antonína, zaměříme pozornost 8 století zpět.

Dne 21.dubna 1662 píše Hartman kníže z Lichnštejna konsistoři v Olomouci, že by chtěl na jednom kopci u Velké Blatnice "na našem panství ostrožském postavit kapli a sice proto, poněvadž počasí a obávané průtrže často a mnohokrát na polích v celém okolí největší škody činí, aby všemocný Bůh je odvrátil." Konsistoř ustavuje komisi, která za přítomnosti blatnického faráře p. Martina Tesaře a ostrožského hejtmana prohlédne "Blatnickou horu a dne 5.srpna 1662 podává zprávu s popisem místa, vše v kladném tónu. Dále uvádí, že na místě, kde má být vybudována kaple, je postaven velmi starý kříž. Také opat velehradský podává k žádosti svůj souhlas. Konsistoř však s vyjádřením nespěchala. Proto kníže Lichnstein odpověď urguje již 13.července 1662 a dalšími urgencemi i vnásledujících letech. Teprve v roce 1668 udělila konsistoř souhlas ke stavbě. Na začátku jara 1668 pan rektor jezuitské koleje v Uh. Hradišti po řádném povolení, s ostrožským hejtmanem položil jménem knížete základní kámen ke kapli sv. Antonína Paduánského.

Stavba se protáhla, a teprve v r.1670 byla ukončena. Začaly poutě na svátek sv.Antonína, první byla 13.6.1670. V roce 1672 byla první velká pouť za účasti 5000 poutníků. Tu poprve se objevuje latinský název - kopec sv. Antonína Paduánského. Rovněž v dalších letech se v jezuitské kronice uvádí poutě ke sv.Antonínu.

Zpět na začátek stránky

Rozšiření kaple

Od r.1672 do r.1697 máme jen málo písemných zpráv o kapli sv.Antonína. Ale přesto se můžeme domnívat, že poutě byly četně navštěvovány a rotunda nemohla nahradit charakter poutního kostela. Proto se v r.1696 rozhodl Maxmilian, kníže z Licnšteina, přistoupit k přístavbě chrámové lodi. Plány na přístavbu se nachází ve fondech konsistoře státního archívu v Olomouci. Přístavba lodi byla uskutečněna r.1697, čímž vznikla současná podoba poutního kostela. Vrchnost dala všechen potřebný materiál, odborné kamenické a štukatérské práce, které prováděl knížecí stavitel ital Rezzy. Stavba byla ukončena r.1697. Kostel byl vybaven vším potřebným bohoslužebným nářadím. Dopravu a pomocné práce vykonávali poddaní z Blatnice, Ostrožské Lhoty a z Hluku z robotní povinnosti.

Současně s kostelem byla směrem k Blatnici vystavěna jakaási stavba o ploše asi 150 sáhů. V pozemkových katasrech se uvádí jako "Shank Schopen", t.j. jakýsi výčep či občerstvení. Další zprávy o "Antonínku" jsou z r.1743, kdu byla kaple celá renovována. Při renovaci kostela bul nedaleko odkryt léčivý pramen. Důsledkem toho nastal k tomuto prameni sběh lidu, zejména v letech 1748-49, i v dalších letech. Z těchto let se zacovala v konsistorních fondech řada protokolů, které sepsala zvláštní komise o zázracích, které se udály v souvislosti s tímto pramenem. V komisi byli děkané:hradišťský, bzenecký, faráři: hlucký, blatnický, nivnický a derflanský (Sady).

Velmi stručně některé zprávy o údajných zázracích:
Martin Miklíček, 85r. Ostrožská Lhota - byl rychtářem, Pavel Blahuš, 70r. Ostrožská Lhota - pomocník škol.rektora, Jan Galuška, 62r. Kvačice Jan Vlach, 60r. Blatnice Martin Pomykal, a Pavel Gál z Boršic. I v dalších letech oznamovali faráři blatničtí další údajné zázraky, co se tam staly. V r.1749 uvádí se další údajné zázraky: uzdravení vojína Lotrinského pluku, Matěj Koder z Ostrohu, 10r., na kopec ho přinesli, domů utíkal sám, Václav Koder z Uh.Hradiště, hraběnka Anna Marie Nikolas Ambra nobilis Hungari, hraběnka Magnisova přišla s celým průvodem pěšky ze Strážnice. Byla sloužena mše sv., přišla 4x a uzdravila se.

O objevení zázračného pramene rozepisuje se tehdejší blatnický farář p.Hnátek. Dne 16.září1748 napsal o tom zprávu generálnímu vikáři do Olomouce. Popisuje, že k objevení pramene přišlo "náhodou". Dělníci pracující na opravě kostela sv.Antonína hledali vodu k hašení vápna a ve vzdálenosti asi 300 kroků od kaple, západním směrem, objevili pramen vody. Na tom místě vykopali vodní příkop, ve kterém měli dostatek vody potřebné pro svou práci. P. Hnátek popisuje jak viděl na vlastní oči uzdravení mnohých z různých nemocí.

Tento popis studánky je v rozporu s lidovou tradicí, podle které byl dřív pramen a pak teprve kostel. P. Mořic Růžička zaznamenal setkání se svědkem ve Vnorovech, který tyto události potvrzoval. Rovněž je potvrzuje doklad, který se nalezl při opravě věže "Znorovského" kostela.

Zpět na začátek stránky

Zrušení kostela.

Jistě nejsmutnější období kaple sv.Antonína byla doba Josefa II. Bylo zničeno mnoho klášterů, kaplí i kostelů. Co bylo s nesmírným úsilím, nezištnou láskou, potem a vyčerpávající dřinou i velikým odříkáním farníků blatnických, lhotských, hluckých a mnohých jiných zbudováno, mělo být obráceno v trosky. Úmysl vskutku ďábelský.

27. května 1786 došel krajskému hejtmanství v Uh.Hradišti výnos. Z nařízení císaře má být kaple uzavřena. Obec blatnická podala žádost o darování některých věcí. Žádost byla písemně 18.10.1786 zamítnuta. Budova kostela byla za nepatrný peníz prodána. Byla rozebrána cihelná klenba, střecha, okna, dveře, chór a zůstaly holé zdi. Stavba zpustla, v prostoru kde ještě nedávno naši předkové chválili Boha, zpívali a nabírali síly k dalšímu životu, se procházel dobytek.

Ale lidé neztráceli naději. I když hlavní tíže padala na bedra farníků blatnických, mnohé naznačuje zájem o účast širokého okolí. K motlitbám a sv.Antonínským pobožnostem se u "Antonínka" setkávalo celé okolí. Již r. 1810 postavil před ruinou kostela sv. Antonína Martin Straka velký a nákladný kamenný kříž. Ten dosud stojí nad poutní studánkou, kam byl přemístěn při generální opravě kostela r. 1936.

Dne 5.9.1812 žádá strážnický děkan o povolení vrátit kapli sv. Antonína svému původnímu účelu. To byly první vážnější snahy o obnovu kaple, které ale hned neuspěly. 19.4.1814 obec velkoblatnická podává novou žádost aby kaple byla vrácena svému původnímu účelu. Konsistoř však sama rozhodnout nemohla a žádá rozhodnutí gubernia.. Ještě před tím žádá obec o obnovení kaple vrchnostenský úřad v Ostrohu. Na základě toho žádá vrchnost.úřad jménem obce Blatnice, konsistoř i guber.úřad o povolení k obnovení kaple.

Žádost oddůvodňuje bývalou krásou kaple, malebností krajiny. Také zbožností lidu, který tot místo navštěvuje a "hodinky tu drží". 28.3.1813 kancléř a domský děkan Frant.Ditrich dává naději na kladné vyřízení, nebude li námitek ze strany vysokých politických úřadů.

Žádost obce však nevyřídilo ani gubernium země Moravské v Brně, ale postoupilo ji Dvorské kanceláři ve Vídni. Ta 20.3.1815 podává zprávu do Brna: "Jeho majestát císař František I. vyhověl prosbě obce Velká Blatnice a povoluje otevření kaple sv. Antonína, uzavřené 1.5.1786 s tím, aby na svátek sv. Antonína mohly být konány bohoslužby. Tuto zprávu sděluje gubernium dne 14.4.1815 konsistoři a Kraj. úřadu v Uh. Hradišti.

Revers - povinnosti - kterými se zavázali blatničané ke kapli byl sepsán dne 30.5.1815 v Blatnici a podepsali ho:
Zpět na začátek stránky

Opravy a otevření kaple.

Oprava si vyžádala 5081 zlatých (vté době to bula hodnota asi 4 čtvrtlánů). Na opravu přispěly všechny okolní obce: Město Uh. Ostroh, Předměstí, Milokošť, Kunovice, Nová Ves, Polešovice a jiné. Také jednotlivci ze Slovenka přispívali na opravu kaple. Oprava byle zahájena v roce 1818 a ukončena v květnu 1819. Byla to značně rozsáhlá práce, ale po všech stránkách byla zvládnuta do začátku poutí.

Opravu prováděli řemeslníci z Veselí a Ostrohu, malbu provedl malíř z Vídně. Oprava byla důkladná, prováděly se kamenické práce, dávala se nová střech, dřevěná klenba lodi, dal se v Olomouci odlévat nový zvon a sochařské práce. Budovaly se nové varhany, řezbářské práce, stolářské, zámečnické, zednické, klempířské a další. Také byl významným malířem vymalován obraz sv. Antonína.

Od r.1819 byly poutě u sv. Antonína obnoveny trvale. V sedmdesátých letech 19.století se konala velká táborová hnutí na Moravě. Také u sv. Antonína byl velký tábor lidu v r.1871, kterého se zúčastnilo 30.000 lidí. Z 87 svolavatelů, významných osob veřejně činných, bylo 29 duchovních. Také ze 7 řečníků byli 4 duchovní a jednáno bylo o školství a národostních otázkách. V tom čase namaloval obraz sv.Antonína malíř-samouk Josev Hána, zvaný "pantáta maléř". Tento oraz je dosud v kapli nad hlavním oltářem, po více než 100 let obdivován mnohými znalci tohoto druhu umění. V roku 1888 daroval a nad hlavní oltář umístnil, polovypuklou "Poslední večeři Páně" stavitel slovák ze Strážnice. Je zhotovena ze sádrové hmoty a barevně ji velmi zdařile upravil zmíněný "pantáta maléř".

Útrý 30.května 1905 - svěcení Kaple sv.Antonína a hlavního oltáře. Kaple nebyla dosud konsekrována. Hlavní oltář, postavený v roce 1904, bylo potřeba posvětit. Sětitelem byl Msgr. dr. Wisnar, biskup olomoucký, který přijel v neděli 28.5. z Velehradu, kde udílel svátost biřmování. V pondělí 29.5.udílel sv. biřmování v Blatnici. V úterý, v den slavnosti svěcení Kaple sv.Antonína a svěcení nového oltáře, kázal venku před kaplí za velmi krásného počasí Msgr. Dr. Ant. Cyril Stojan, pozdější arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Rok 1907 zůstane památným pro Kapli sv. Antonína. Slova p.Bartoníka, faráře blatnického: "S vděčností vzpomínám na svého předchůdce děkana Msgre P.Mořice Růžičku, který již za svého působení v Blatnici plánovitě připravoval sbírkami finanční základ pro budoucí opravy". Finanční prostředky poskytli různí jednotlivci i z širokého okolí. Jmenujene aspoň obec Blatnice, záložna Blatnice, vrchnostenské úřady, Kníže Lichnštejn.

Práce začaly v r.1904, pracovní úsilí vrcholilo v roce 1907. V roce 1898 dal Kníže Lichnštejn 400Zl na novou dlažbu do kaple, v roce 1907 dal 1600 K na varhany. Jistě zvlášť radostný pocit vděčnosti naplňoval srdce blatnických, když viděli přízeň a lásku projevovanou tomuto posvátnému místu širokým okolím Moravského Slovácka i přilehlých částí Slovenska. Zásluhou mistra Joži Úprky nebylo vzácností viděti i hosty velmi vzdálené. My můžeme jen souhlasit s historikem Fr.Vyskočilem: "Antonínský kopec navštívilo mnoho slavných lidí, ale nejvděčnějším návštěvníkem byl vždy náš oklní pracovitý zbožný lid".

Rok 1936-37. A přeletělo dalších 30 let. Tážeme se jaké stopy zanechalo na Kapli sv.Antonína 30let osvícence císaře Josefa II., když za dalších 30 let je je nutná další oprava kaple. Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko v Brně, zastoupený přednostou tohoto úřadu ing. Stanislavem Sochorem, provedl 8.3.1934 prohlídku Kaple sv. Antonína. Ta ukázala trhliny v obvodním zdivu a kupoli, které vznikly posuvem obvodové zdi. Příčina posuvu je dle naší doměnky v phybu základu jižní zdi. I když nehrozí bezprostřední nebezpečí, provedení zabezpečovacích prací považujeme za nutné.

Dlouhý popis prací nutných k zabezpečení kaple poslán Obecní radě v Blatnici pod sv.Ant., Řím.katol.úřadu v Blatnici pod sv.Ant. a Okresnímu úřadu v Uh.Hradišti. Rok 1936 byl památný pro Kapli sv. antonína tím, že bylo přikročeno ke generální opravě kaple. Kopule i strop lodi byly nahrazeny železobetonem. Rovněž střecha - vazba, vše nové, na lodi nová křidlice (bobrovka), na kopuli měděný plech. Na stropě lodi byl na plechu překrásný obraz sv. Anonína. Přes všechnu námahu se nepodařilo obraz zachránit a tak byl při vystřihování zničen. Před tím byl vyfotografován, ale fotografie ve farní kronice není.

K sakristii byla přistavěna ještě jedna místnost jako nová sakristie. Stále je naléhavější potřeba dalšího a většího prostoru. V rove 1940 byl navržen nový kamenný oltář. Projekt vytvořil architekt Klaudius Modlmayr z Brna. Jeho stavbu provedla firma Šubčík ve Střílkách. Práci kamenickou provedla firma Polášek a Urban z Přerova, práci stavitelskou Cyril Vlček z Uh.Brodu. Krásnou uměleckou sochu sv. Antonína vytvořil Mirko Stejskal z Prahy, rodák ze Vsetína

Náklady: 16.6.1940 se účastnil pouti k sv. Antonínu předseda protektorátní vlády ing. Alois Eliáš s chotí, zem. president Mor. dr. Caha s chotí a družinou, hr. Strachwitz, kníže Schwarzenberg. Předseda vlády ing. Alois Eliáš projevil velký zájem a daroval pro sv. Ant. 5.000,-K. V roce 1939, 1940 zahájil svou bohuliboui činnost u sv. Antonínka kněz svatého života Th.dr.Msgre.P.Antonín Šuránek, spirituál kněžského semináře a profesor na Thelogické fakultě v Olomouci. Zemřel v pověsti svatosti 3.11.1982. Byl zahájen proces k jeho kanonisaci a v r. 1996 16.6. mu byla odhalena v kapli pamětní deska. Věrícím se doporučuje prosit Služebníka Božího kněze Antonína Šuránka o přímluvu v různých potřebách.

Podle záznamů ve farní kronice a práce Františka Vyskočila připravil Slavomír Budař

Zpět na začátek stránky

Zpět